Pásový opar

Pásový opar není v medicínském slovníku žádný nováček, první poznatky zaznamenal již Hippokrates. Ten jako první použil pojmenování herpes, jenž je odvozen od řeckého výrazu herpein, což v překladu znamená plíživý či plazivý. Plinius starší posléze rozdělil opary na tři skupiny. Herpes labialis, herpes genitalis a herpes zoster, svého pojmenování se však dočkali až asi o sto let později. Zoster v řečtině znamená pás, jenž tuto vyrážku nadmíru vystihuje. Průlom ve výzkumu nemoci nastav však až na přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy se na základě pozorování podařilo pásový opar spojit dohromady s planými neštovicemi. Děti, jenž se pohybovali v blízkosti jedinců trpících oparem se v rozmezí čtrnácti dnů dočkali jejich propuknutí. To jasně naznačilo na společného jmenovatele, virus varicella.


S tímto virem se povětšinou poprvé setkáme již v dětství, statistika udává věk v rozmezí 3 až 10 let a vyvolá u nás již zmíněné neštovice. U malých dětí bývá průběh povětšinou velice mírný, vyznačující se jen svědivými pupínky, které obvykle do tří týdnů odezní. Plané neštovice sice můžeme dostat jen jednou, to však neznamená, že virus, jenž je způsobil, byl poražen a vyloučen z těla. Herpetické viry mají schopnost přejít do latentní fáze, kdy se usadí v některých nervových gangliích a ujdou tak pozornosti imunitního systému. Přesný mechanismus jejich reaktivace není prozatím znám, ale má přímou spojitost s oslabením organismu. Proto je pásový opar častější ve vyšším věku, po prodělání nemoci či náročné léčby a dlouhodobém psychickém stresu.


Dojde-li k reaktivaci, virus se začne šířit ze spinálních ganglií podél jednoho nebo i více nervových vláken. Ty jsou v těle uspořádány do pásů nacházejících se v úrovni obratlů. Právě proto pásový opar nejčastěji postihuje oblast břicha, hrudníku a zad, avšak lze konstatovat, že se může objevit na jakékoliv části těla, včetně obličeje. Jeho výskyt je povětšinou omezen jen na jednu polovinu těla, což v případě postižení břicha znamená počátek u páteře a konec v oblasti pupíku. Varicella zoster virus způsobuje zánět těchto nervů, což vyvolává příznaky nápadně podobné jinému virovému onemocnění, chřipce. Ty jsou však doprovázeny zpočátku svěděním, pícháním až bolestivostí. V tomto místě do dvou dnů kůže zarudne a v pásu se začnou tvořit puchýřky. Ty pozvolna vysychají ve strupy a nejpozději do čtyř týdnů opadají.


Na rozdíl od neštovic není pásový opar tolik infekční. Virus je obsažen v tekutině, jenž naplňuje puchýřky, proto není vhodné je nikterak mačkat či propichovat. Jediné preventivní opatření, jenž je nutné dodržovat se logický týká kontaktu s osobami, které ještě neprodělali plané neštovice. Většina lidi se s oparem setká jen jednou za život, k jeho opakování dochází pouze u jedinců s narušeným imunitním systémem. Velice často se vyskytuje u pacientů s HIV, u nichž dochází i k tzv. generalizovanému stavu, jenž se vyznačuje rozšířením puchýřků na celé tělo. Mezi další rizikové skupiny patří onkologičtí pacienti, diabetici a lide s Hodginovou chorobou. Jedinou cestou jak propuknutí předcházet je posilování imunitního systému. Toho krom užívání doplňků stravy posilující jeho činnost a antioxidantů docílíte pravidelným pohybem, otužováním a vyhýbáním se stresovým situacím. Pokud se i přes tyto snahy pásový opar vrací, může to být ukazatel nějakého skrytého onemocnění, jenž narušuje imunitu.